37. den

Spát v ohrádce, no ani náhodou. Jako by si páníčkové mysleli, že tam budeme čekat, než se vrátí domů. Ani náhodou. V jednom místě byla ohrádka snížená, aby k nám mohla máma. Ale ta už k nám stejně moc nechce. Sice ještě mléko má, což je fajn. Ale držet nechce, jako by jí to snad těma našima zoubkama bolelo. No ale zpátky k ohrádce, prostě tou sníženou částí se dalo jít ven. No takže nám jí majitelé odendali. Prý bez dohledu ven nesmíme. Máme holt těžký život. Chápete.